Když se podíváme do internetových diskusí zabývajících se astronomií, vidíme, že stále existuje mnoho lidí věřících, že naše planeta není planetou, nýbrž je plochá, přičemž Slunce i Měsíc se vznáší poměrně nízko nad námi, a nikoliv 40 000 a 150 milionů kilometrů daleko. Přitom se to zdá zvláštní, koneckonců o tvaru naší planety nepochybovali již v antickém Řecku, kdy dokázali dokonce spočítat obvod naší planety s poměrně nízkou odchylkou oproti skutečnosti. Dnes samozřejmě máme k dispozici mnohem více důkazů, včetně například satelitních snímků či snímků z kosmických lodí, které se vydaly například k Měsíci. A ty všechny jasně ukazují, že žijeme na objektu o tvaru koule. Nehledě na ostatní důkazy, jako je například měření odrazů rádiových vln. Zdálo by se tedy, že není o čem diskutovat, ovšem ukazuje se, že opak je pravdou. I dnes totiž existuje poměrně početná skupina lidí, kteří věří, že naše Země je placatá. A z jejich pohledu pro to mají poměrně dobré důvody. Tím prvním samozřejmě je, že při běžném pohledu nevidíme žádné zakřivení, a to i když se díváme z pláže na mořskou hladinu. Problém zde je, že Země je zkrátka obrovská, a my lidé jsme malí. Zákony perspektivy nám pak říkají, že z této vzdálenosti nebude žádné zakřivení prostě patrné. Pokud jej chceme vidět, musíme se dostat výš. Stačí k tomu i jen let letadlem, které se pohybuje ve výšce okolo deseti kilometrů. Zde je již křivka lehce patrná, pokud letíme nad mořem. Dalším argumentem pro ně je, že nechápou fungování gravitace. Představují si, že by lidé za spodní straně koule, tedy například v jižní Africe či v Austrálii, zkrátka spadli. Neuvědomují si, že gravitace nás přitahuje ke středu gravitačního centra, v tomto případě naší planety. Ve vesmíru zkrátka neexistuje „nahoře“ a „dole“. Jistě, tyto argumenty se nám mohou zdát hloupé, avšak pro tyto lidi jsou naprosto přesvědčující. A jediným způsobem, jak to vyřešit, je edukace.